Suchergebnisse

Článek se soustředí na důrazy na výchovu a vzdělávání obsažené v politických programech pěti největších stran první československé republiky. Vychází z oficiálních stranických dokumentů, jako byly volební programy, rezoluce schvalované na sjezdech nebo prohlášení významných představitelů strany. Ačkoliv nelze už ze samé podstaty dokumentů předpokládat, že všechny postuláty v politických prohlášeních skutečně měly vliv na vzdělávání, zachycují vývoj uvažování o výchově vzdělávání jako o součásti kulturní politiky. Přestože vybrané strany uvažovaly o výchově a vzdělávání velmi podobným způsobem a zabývaly se stejnými problémy, uplatňovaly nezřídka odlišné důrazy. Cílem příspěvku je popsat stranické koncepce vzdělávání ve vztahu k ideovým odlišnostem a širšímu kulturnímu i politickému kontextu. ; This paper focuses on educational goals that were emphasised in the political programs of five the largest political parties of the First Czechoslovak Republic. The article is based on official documents of political parties such as programs approved by party congresses and election programs or statements of prominent party representatives. The character of all those documents was influenced by the goal to form statements and inform party members or persuade possible voters. It means those documents are subjective and their content was not necessarily a political commitment. Therefore it cannot be assumed that all the postulates in the programs had a real influence on the education. On the contrary the documents depict the development of the considerations about education as a part of cultural policy. Political parties of the First Czechoslovak Republic were considering education in very similar way and in continuity with development before 1918. They were concerning about same issues especially in the social context but with different emphasises. This contribution aims to describe the party-specific concepts of education in relation to the ideological peculiarities of the individual parties and their cultural and political context.

In dem Aufsatz wird überdeutlich, daß die Schätzungen der für die NATO-Osterweiterung erforderlichen Kosten eine riesige Spannweite aufweisen. Beim US-Kongreß reicht sie von 60 bis zu 110 Milliarden Dollar, bei der RAND-Corporation von 10 bis zu 110 Milliarden. Demgegenüber kommt eine Gruppe polnischer Analytiker zu erheblich geringeren Zahlen, und es scheint, daß auch das Pentagon wesentlich geringere Schätzungeneinsetzt. Die europäischen Allianz-Mitglieder legen bisher überhaupt keine Kostenschätzungen vor. Offen bleibt auch die Frage, welchen Kostenanteil die NATO-Mitglieder einerseits und die Beitrittskandidaten andererseits übernehmen sollten. Nach Ansicht des Autors wird die militärische Integration ein langwieriger Prozess sein, wobei die neuen Mitliedsstaaten verpflichtet wären, einen erheblichen Teil der Finanzlasten selbst zu übernehmen. (BIOst-Hrs)