Suchergebnisse

Knižní recenze / Book review. ; Knižní recenze / Book review.

German European policy has undergone a substantial change since the mid 1990s. It has often been labeled as "normalization," "pragmatization," or even as "de-Europeanization." The article argues that while there has been little change in the program of the Angela Merkel government compared to the former SPD-Green coalition, shifts in the institutional set-up, "Brusselization" of the top ranks of the state administration & improvement in the economic performance of Germany may prove politically significant. So far, the change in the style of the German policy has been the most visible: while pragmatic regulative polices continue, Berlin focuses its constitutive politics more on strategic issues viewing this phase of the EU development as critical. In the run-up to the German EU presidency Berlin's policy has become more EU-partisan focusing on the EU Constitution Treaty in particular, as well as, seeking & offering more leadership in EU affairs than before. Adapted from the source document.

Intro -- Obsah -- Úvod -- Teroristická síť a transnacionální přístup -- Struktura a teze -- Prameny a literatura -- Pojmy -- Poděkování -- I. Mimoparlamentní opozice v západní Evropě -- Studentský protest -- Filosofické základy hnutí -- Dělnické hnutí -- Solidarita se Třetím světem -- Extrémně pravicové hrozby a strategie napětí -- Krize tradiční levice -- II. Aktéři německo-italské teroristické sítě -- Rudé brigády -- První linie -- Dělnická síla -- Nepřetržitý boj -- Ozbrojená proletářská jádra -- GAP a Skupina 22. října -- Tři generace Frakce Rudé armády -- Tupamaros West-Berlin a Tupamaros München -- Hnutí 2. června -- Mezinárodní rozměr německého terorismu: Revoluční buňky -- III. Transnacionální teroristická síť -- Internacionalistický přístup Giangiacoma Feltrinelliho -- Letmé kontakty v první polovině sedmdesátých let -- Spojenectví a rivalita v italské Autonomii -- Světový rozměr německé revoluce -- Případ Petry Krauseové a curyšského anarchistického kroužku -- Konektivita periférií teroristické sítě a mezinárodní podpůrné organizace -- Schleyer a Moro -- Konečná fáze teroristického internacionalismu -- IV. Přímé srovnání jednotlivých teroristických skupin -teroristická síť a levicový terorismus jako typ -- Metody -- Nepřátelé -- Spojenci -- Mučedníci -- Symboly a motivy -- Závěr -- Seznam použitých zkratek -- Prameny a literatura -- Archivní prameny -- Vydané prameny -- Paměti, rozhovory, deníky, dobová literatura -- Tisk -- Odborná literatura -- Internetové zdroje -- Rejstřík -- Resumé/Summary.

Der Verfasser zieht zuerst eine Reihe diplomatischer Akte zugunsten des Nachweises heran, daß vor dem Kriegsende keiner der beiden westlichen Alliierten irgendwelchen Vertreibungsplänen zugestimmt hat. Ebensowennig wurde die Vertreibung der Deutschen aus Mittel- und Osteuropa von der Potsdamer Konferenz angeordnet. In dem gesamten - in der Studie Schritt für Schritt untersuchten - Konferenzverlauf ist das Streben der Westalliierten spürbar, die bereits laufendee Aussiedlung aufs Minimum zu reduzieren und ihren Verlauf zu verzögern, sowie und insbesondere den Transfer unter internationaler Kontrolle aufgrund entsprechender Abkommen geordnet und human zu gestalten. Daher ist es völkerrechtlich unstatthaft, den Artikel XIII der Postupium-Deklaration als die Rechtfertigung der Vertreibung anzusehen. Der Umstand, daß dies in Polen und Tschechien nach wie vor geschieht, zeuge von schweren mentalen Folgen, die die ethische Grundlage neu entstandener Rechtsordnungen gefährden und die Perspektiven von Ost- und Mitteleuropa verdüstern. (BIOst-Hrs)

Nach dem zweiten Weltkrieg kam es zu einer Massenvertreibung von etwa 15 Millionen Deutscher aus Polen und der Tschechoslowakei. In dem Aufsatz wird nach der Mitverantwortung der USA und Großbritanniens für Geschehnisse gefragt, die Chaos, Elend und Tod mit sich brachten. Aus den britischen und amerikanischen Dokumenten kommt zum Vorschein, daß die westlichen Alliierten die Aussiedlung auf das Mindestmaß einschränken wollten, und vorhatten, mit einer allmählichen Wiedereinsiedlung erst Monate nach dem Kriegsende anzufangen. Aus den Akten ergibt sich auch, daß der Westen 1945 an Polen und die CSR erfolglos appelliert hat, von weiteren Verteibungen abzulassen und Richtlinien des Alliierten Kontrollrates über die Anzahl einzelner Aktionen und deren Zeitplan abzuwarten. (BIOst-Hrs)