Suchergebnisse

Článek navazuje na knihu H. Smekala, J. Benáka a kol. Mimoprávní vlivy na rozhodování českého Ústavního soudu. Na základě jejich zjištění se zamýšlí nad třemi otázkami významnými pro legitimitu a autoritu Ústavního soudu. Zaprvé jde o proces jmenování soudců Ústavního soudu a roli Senátu v něm. Zde je článek skeptický k možnosti uskutečnění některých podnětů ke změně přístupu Senátu. Zadruhé si článek klade otázku, zda a v jakém smyslu by měl Ústavní soud zohledňovat dopady svých rozhodnutí a zda tak v praxi činí. Zatřetí se zabývá procesem tvorby a přijímání plenárních rozhodnutí a v návaznosti na nedávnou kritiku tohoto procesu zevnitř soudu formuluje podněty ke zlepšení.

This article discusses the stability and dynamics of the Czech constitution, especially the 'frame of government'. First, the circumstances of the adoption of the Czech Constitution from 1993 are described, as well as the initial problems with the implementation of bicameralism. Second, the rigidity of the constitution in formal and material sense is analysed. Here, the article demonstrates that the procedural rules for adopting constitutional acts (qualified majorities in both chambers of the Parliament) have to be considered in connection with the electoral and political system in the Czech Republic in order to get a good picture. By an overview of constitutional acts adopted since 1993, it is shown that the constitutional system has not been subject to major changes and remained rather stable. Two important exceptions, i.e. moments of constitutional development are discussed in detail: the cancellation of early election in the Chamber of Deputies by the annulment of a constitutional act by the Constitutional Court and the introduction of direct election of the President of the Republic and its impact. In both cases, the lack of governmental control over the dissolution of the Chamber of Deputies—arguably the weakest point of the constitutional system—amplified the political crises in the short-term, but did not prevent the return to regular functioning of the parliamentary system. The article, therefore, comes to the conclusion that the Czech constitution is rather stable and functional. The rules ensuring its rigidity have been successful and may serve as an inspiration from the comparative perspective.

Článek se zabývá různými aspekty právní úpravy voleb a referenda v České republice v kontextu pandemie onemocnění COVID-19, ale potenciálně i jiných zdravotních hrozeb a mimořádných situací. Je rozdělen do dvou částí. V první části se článek zabývá výkladem ústavních podmínek pro odložení voleb, kriticky hodnotí případ odložení doplňovacích voleb do Senátu, upozorňuje na některé otevřené otázky ústavní úpravy a zaujímá k nim stanovisko. Ve druhé části článek hodnotí přijaté i nepřijaté změny volebních pravidel, které reagovaly na šíření onemocnění COVID-19. Pozornost je věnována především jednorázovým zákonům o zvláštních způsobech hlasování. V návaznosti na to se článek zamýšlí nad ústavností současné právní úpravy překážky výkonu volebního práva z důvodu ochrany veřejného zdraví a nad otázkou distančního hlasování jako prostředku pro zmírnění zdravotních rizik voleb. Článek dospívá k závěru, že Česká republika jako demokratický právní stát v obtížné situaci způsobené onemocněním COVID-19 v oblasti voleb celkově obstála. Bylo by ale vhodné zohlednit získané zkušenosti i odhalené nedostatky při revizi volebních předpisů, k čemuž zatím nedošlo.

This article offers the first ever comparative analysis of the involvement of V4 parliaments in the sphere of European Union (EU) affairs. Its underlying research objective is to determine what conditions V4's parliamentary participation in various EU-oriented activities such as domestic scrutiny of the government's EU policy, the political dialogue with the Commission, the Early Warning System for subsidiarity control, and the green card initiative. Based on the actual scrutiny output, parliamentary minutes, and data from questionnaires, we address the questions: (1) To what extent domestic legislatures act as autonomous as opposed to government-supporting actors in these arenas? (2) Do they mostly act as EU veto players, or try to contribute constructively to the EU policy-making process by bringing alternative policy ideas? (3) What are their motivations for engaging in direct dialogue with EU institutions in addition to domestic scrutiny? and (4) How MPs envisage their own EU-oriented roles? While the article reveals that V4 parliaments mostly act as gatekeepers in the sphere of EU affairs, it also casts a new light on the previous literature findings related to the EU-oriented performance of the Czech and Polish lower chambers. We conclude that, generally, V4 parliaments refrain from fully exploiting their relatively strong formal prerogatives in EU affairs—a fact that can be partly explained by the composition of their ruling majorities.