Suchergebnisse

Intro -- Obsah -- Úvod -- Teroristická síť a transnacionální přístup -- Struktura a teze -- Prameny a literatura -- Pojmy -- Poděkování -- I. Mimoparlamentní opozice v západní Evropě -- Studentský protest -- Filosofické základy hnutí -- Dělnické hnutí -- Solidarita se Třetím světem -- Extrémně pravicové hrozby a strategie napětí -- Krize tradiční levice -- II. Aktéři německo-italské teroristické sítě -- Rudé brigády -- První linie -- Dělnická síla -- Nepřetržitý boj -- Ozbrojená proletářská jádra -- GAP a Skupina 22. října -- Tři generace Frakce Rudé armády -- Tupamaros West-Berlin a Tupamaros München -- Hnutí 2. června -- Mezinárodní rozměr německého terorismu: Revoluční buňky -- III. Transnacionální teroristická síť -- Internacionalistický přístup Giangiacoma Feltrinelliho -- Letmé kontakty v první polovině sedmdesátých let -- Spojenectví a rivalita v italské Autonomii -- Světový rozměr německé revoluce -- Případ Petry Krauseové a curyšského anarchistického kroužku -- Konektivita periférií teroristické sítě a mezinárodní podpůrné organizace -- Schleyer a Moro -- Konečná fáze teroristického internacionalismu -- IV. Přímé srovnání jednotlivých teroristických skupin -teroristická síť a levicový terorismus jako typ -- Metody -- Nepřátelé -- Spojenci -- Mučedníci -- Symboly a motivy -- Závěr -- Seznam použitých zkratek -- Prameny a literatura -- Archivní prameny -- Vydané prameny -- Paměti, rozhovory, deníky, dobová literatura -- Tisk -- Odborná literatura -- Internetové zdroje -- Rejstřík -- Resumé/Summary.

The aim of the paper is to analyse the impact of political instability on inflow of foreign direct investments (FDI) in transition economies (CEE, Balkan and Post-Soviet countries). Regarding standard indexes of political instability, there is a shortage of data within the selected sample of countries. Therefore, we propose alternative proxies for political instability. Furthermore, we distinguish between two types of political instability being omitted in thematic literature: elite (minority or weak governments) and non-elite (violent protests, civil wars, coups). The paper provides two-step empirical analysis: correlation analysis and regression models using standard OLS. Both analyses compare the effect of selected proxies for political instability on inflow of FDI and FDI per capita. In summary, it is not possible to prove the effect of political instability on inflow of FDI in transition countries in unambiguous way. Despite it, a few statistically significant variables seem to be perspective for future research; subindex Political Stability within Governance Matters by the Word Bank and Group Grievance within Failed State Index by the Fund for Peace (non-elite); Herfindahl Index Government and a dummy for (non)presence of parliament election (elite).

The article focuses on the differences in political participation among post-communist countries. First, it explores the variation in the level of political participation among post-communist states. Second, it deals with the differences in the determinants that account for political participation in individual countries. The second objective is met by introducing a three-dimensional explanatory model of political participation: individual resources, motivations, and social networks. In an empirical analysis political participation in nine post-communist countries is examined using data from the International Social Survey Programme 2004. Results show that the countries under study vary in the level of political participation both at the aggregate and individual levels. The most active citizens are in the former East Germany and Slovakia. Polish and Hungarian citizens participate in politics the least. Further, two modes of political participation – protest activity and contacting – are identified and used as dependent variables in further analysis. In the second part of the article, the explanatory model is tested against data from individual countries. The analysis shows that there is a difference in the factors that account for political participation in various post-communist countries. Generally, the three-level model of political participation works best in Hungary, Bulgaria, and East Germany. It explains very little variation in Russia and Poland.