Search results

The Regulation 1143/2014 is addressing serious problems which are caused by intentional and unintentional introduction and spread of invasive alien species to the environment. While preventive restrictions imposed on individuals are aimed at intentional behavior, EU Member States are in charge with unintentional introduction and spread. It was found out that the Regulation laid down only few provisions directly applicable to individuals. The obligations related to detection, surveillance, adoption of emergency measures, eradiction and restoration of the damaged ecosystems are imposed on EU Member States. Therefore, this Regulation seems to have rather character of a directive then regulation and EU Member States have to adopt implementing legislation to ensure fulfilment of the Regulation´s requirements. The aim of this chapter was to map the current legislation to find out if it can satisfy the EU law requirements in respect to duties imposed on individuals. The conclusion can be drawn that currently the Czech legislation in force does not comply with those requirements. ; Nařízení EU 1143/2014 se dotýká vážných problémů, způsobených úmyslnou či neúmyslnou introdukcí a rozšířením nepůvodních invazních druhů do životního prostředí. Zatímco preventivní opatření adresovaná jednotlivcům jsou zacílena na jejich úmyslné chování, členské státy EU jsou povinny zabránit neúmyslné introdukci a rozšíření těchto druhů. Bylo zjištěno, že nařízení obsahuje pouze několik ustanovení přímo aplikovatelných na jednotlivce. Povinnosti týkající se detekce, monitorování, přijímání krizových opatření, eradikce nepůvodních invazních druhů a náprava poškozených ekosystémů jsou ukládány členským státům a nikoliv vnitrostátním subjektům. Proto nařízení má spíše charakter směrnice než nařízení a členské státy musí přijmout předpisy k provedení předmětného nařízení. Cílem této kapitoly bylo zmapovat platnou právní úpravu v ČR a zjistit, zda naplňuje požadavky stanovené nařízením ve vztahu k jednotlivým subjektům. Nutno konstatovat, že že tomu tak není a že Česká republika bude muset novelizovat stávající právní úpravu.

Conception documents are significant instrument required by environmental legal acts, both at EU and national law levels. They became integral part of air protection legislation. Pursuant to Directive 2001/81/EC Member States were obligated to draw up programmes for the progressive reduction of national emissions of the pollutants referred to in Art. 4 of the Directive. Directive 2008/50 requires Member States to establish air quality plans and short term action plans. Czech Republic transposed both Directives to the national legislation. Despite this, it is among 17 Member States in which the limit values for PM10 have not respected and against which the Commission launched the infringement procedure. The aim of this contribution is to explain purpose of these conception documents, to find out if they have potential to contribute to good quality of the air and what possible obstacles to their effectiveness can occur. The attention will be focused at legal character of these plans and programmes and their relation to other regulatory instruments. ; Koncepční nástroje jsou prostředkem právní regulace, jež jsou používány v unijním právu i na úrovni národní právní úpravy. Staly se integrální součástí právní úpravy na ochranu ovzduší. Na základě směrnice 2001/81/EC jsou členské státy povinny navrhnout programy k postupné redukce národních emisí znečišťujících látek uvedených v čl. 4 směrnice. Směrnice 2008/50 požaduje, aby členské státy EU přijaly programy ke zlepšování kvality ovzduší a krátkodobé akční plány. ČR transponovala předmětné směrnice do národní právní úpravy a přesto je jedním ze 17 zemí, proti kterým bylo zahájeno řízení o porušení povinností. Cílem příspěvku je vysvětlit účel předmětných koncepčních nástrojů a zjistit, zda mají potenciál přispět ke zlepšení kvality ovzduší a jaké se mohou vyskytnout překážky efektivnosti tohoto nástroje. Pozornost je zaměřena na právní povahu plánů a programů a na jejich vztah k ostatním nástrojům právní regulace.

This chapter is aimed at describing the relationship between individual rights and climate change agenda in the Czech Republic. Firstly, the authors provide a brief description of the Czech framework policy for climate change adaptation and specific acts dealing with the climate change. After that, the means of judicial protection in climate change disputes are analysed, with a particular emphasis on the role of administrative courts. For better understanding, the authors present the most significant decisions of the Czech courts. They conclude that the courts may provide relatively effective protection against both public and private actors. However, climate change is still a new topic with which the applicants have not yet learned to work. In some cases, which are primarily concerned with other issues such as air pollution, climate change serves more as a supporting than a stand-alone argument. This is not likely to change any time soon, because the country is not affected by climate change to the degree it would be forced to act and immediate action would be deemed necessary. Moreover, the judicial review of the state policies is not allowed, even though at the governmental level, short-term economic goals are clearly preferred to the environmental agenda. ; This chapter is aimed at describing the relationship between individual rights and climate change agenda in the Czech Republic. Firstly, the authors provide a brief description of the Czech framework policy for climate change adaptation and specific acts dealing with the climate change. After that, the means of judicial protection in climate change disputes are analysed, with a particular emphasis on the role of administrative courts. For better understanding, the authors present the most significant decisions of the Czech courts. They conclude that the courts may provide relatively effective protection against both public and private actors. However, climate change is still a new topic with which the applicants have not yet learned to work. In some cases, which are primarily concerned with other issues such as air pollution, climate change serves more as a supporting than a stand-alone argument. This is not likely to change any time soon, because the country is not affected by climate change to the degree it would be forced to act and immediate action would be deemed necessary. Moreover, the judicial review of the state policies is not allowed, even though at the governmental level, short-term economic goals are clearly preferred to the environmental agenda.

Tento příspěvek se zabývá programy zlepšování kvality ovzduší jakožto koncepčními nástroji v oblasti ochrany ovzduší. Tento příspěvek má ambici rozebrat právní úpravu programů zlepšování kvality ovzduší v současně platné a předcházející legislativě upravující ochranu ovzduší, a to s ohledem na právní formy těchto koncepčních nástrojů stanovené jednotlivými právními předpisy, které v průběhu času programy zlepšování kvality ovzduší upravovaly. Cílem příspěvku je poukázat na některé problematické aspekty související s volbou právní formy pro tyto nástroje a jejich legislativní úpravou. Současně má také poukázat na možná interpretační a aplikační úskalí současně platné legislativy, a to na základě relevantní evropské legislativy, vývoje právní úpravy programů zlepšování kvality ovzduší a též relevantní judikatury českých soudů i Soudního dvora Evropské unie.

Tento příspěvek se zabývá problémy, jež se týkají implementace koncepčních dokumentů v oblasti ochrany ovzduší. Pozornost je zaměřena na krátkodobé akční plány. Nejprve se příspěvek zabývá akčními plány z unijního pohledu, a to zejména s ohledem na jejich historický vývoj. Následně je analyzována směrnice 2008/50/ES o kvalitě vnějšího ovzduší, a to v souvislosti s povinností členských států přijmout krátkodobé akční plány. Druhá část tohoto příspěvku se zabývá relevantní národní legislativou. Předchozí zákon o ochraně ovzduší vyžadoval přijetí krátkodobých akčních plánů, zatímco současný zákon tuto povinnost neobsahuje. Autoři tohoto příspěvku se pokoušejí odpovědět na otázku, zda je česká legislativa v souladu s unijní, a to právě z důvodu absence krátkodobých akčních plánů. Bylo zjištěno, že směrnice 2008/50/ES obsahuje podmínky, za kterých mají členské státy povinnost přijmout krátkodobé akční plány. Tyto podmínky v České republice nenastaly, navíc zákon o ochraně ovzduší nabízí jiné právní nástroje, pomocí kterých lze regulovat nadměrné koncentrace částic PM10 přesahující limity stanovené unijním právem.