Search results

AbstractThe view that war benefits potential output has been influential in treatments of US mobilization for the Second World War, where it has been largely premised on the benefits of learning by doing in producing military durables. If the thesis that war benefits aggregate supply is correct, it is indeed within manufacturing that we should most likely see its effects. Total factor productivity within the sector in fact fell at a rate of −1.4 per cent per year between 1941 and 1948, −3.7 per cent a year between 1941 and 1944, and −5.1 per cent a year between 1941 and 1945. The emphasis on learning by doing has obscured the negative effects of the sudden, radical, and temporary changes in the product mix, the behavioural pathologies accompanying the transition to a shortage economy, and the resource shocks inflicted on the country by the Japanese and Germans. From a long‐run perspective, the war can be seen, ironically, as the beginning of the end of US world economic dominance in manufacturing.

Prosumption capital is underexplored within social media sites, especially within sports. This article explores how the Covid-19 disruptions were used to extract prosumption capital from Twitter. Adopting an economic sociology perspective to measure prosumption capital, 2.3 million tweets were analyzed across the National Basketball Association, Major League Baseball, National Hockey League, and Major League Soccer sports properties. This article applies social network analysis measures, indegree, domain, and proximity prestige to measure prosumption capital and shows how media organizations and other public figures capitalized on the Covid-19 disruptions. It also shows how the structure and those capitalizing through prosumption on Twitter are similar across the sports properties.

V tomto článku se autor zaměřuje na možnost výkonu funkce rozhodce státními zaměstnanci vykonávajícími státní správu, a to s ohledem na úpravu případné další výdělečné činnosti zejména v režimu zákona č. 234/2014 Sb. o státní službě. Pozornost je věnována zejména podrobnému výkladu ustanovení § 81 odst. 2 zákona č. 234/2014 Sb. o státní službě, stejně jako obecným předpokladům výkonu funkce rozhodce státním zaměstnancem vykonávajícím státní správu především v návaznosti na specifika rozhodčího řízení a rozhodcovské činnosti. Autor nejprve v obecné části krátce popisuje postavení rozhodce a stran v rozhodčím řízení s přihlédnutím k povinnostem státního zaměstnance, charakterizuje činnost rozhodce v kontextu českého právního řádu a poskytuje podrobný přehled kvalifikačních předpokladů, které pro rozhodce stanovuje zákon o rozhodčím řízení. V hlavní části je podrobně pojednána možnost výkonu rozhodcovské činnosti státním zaměstnancem. Autor zkoumá východiska a účel úpravy ustanovení § 81 odst. 2 zákona č. 234/2014 Sb. o státní službě a porovnává postavení státních zaměstnanců se zákonnou úpravou dalších osob, které jsou ve služebním poměru k České republice, jakož i dalších osob, u kterých zákon omezuje možnost výkonu jiných činností. S ohledem na zákonnou úpravu rozhodcovské činnosti, stejně jako s ohledem na zkoumaný historický vývoj ustanovení nyní obsaženého v § 81 odst. 2 zákona č. 234/2014 Sb. o státní službě, jeho účel, systematiku v českém právním řádu, porovnání s obdobnými ustanoveními jiných předpisů, jakož i racionální a ústavně konformní možnosti jeho aplikace autor uzavírá, že činnost rozhodce není výdělečnou činností ve smyslu § 81 odst. 2 zákona o státní službě. Státní zaměstnanci konající státní službu tak nepotřebují k výkonu této činnosti souhlas příslušného služebního orgánu. Výkon rozhodcovské činnosti však nesmí ohrozit výkon jejich povinností vyplývajících z výkonu státní správy.